víko, -a s. (6. mn. -ách) 1. horní část krabic, nádob, strojů ap. sloužící k jejich přikrývání, uzavírání: v. krabice; v. kufru, truhly, rakve; v. kádě; postříbřené v. poháru; zvednout, přiklopit v.; tech. přední, zadní v. motoru; v. chladiče; v. ložiska; hud. svrchní deska ozvučné skříně u smyčcových nástrojů a u klavíru 2. řidč. poklop 2: pulty s víky na každé straně (Čech) sklapovacími uzavíracími deskami 3. zast. ob. ošatka: nůše a víka (Ner.); → zdrob. víčko v. t.