víla, -y ž. (2. mn. víl) 1. (v slovanské mytologii) nadpřirozená bytost (dobrá n. zlá) představovaná zprav. v podobě krásné ženy: lesní v., vodní v. rusalka; jásot víly (Vrchl.); nakračovat lehce jako v.; přen. žert. kuchyňská v. (Čech aj.) kuchařka 2. poněk. zast. expr. krásná dívka, žena vůbec; krasavice: při tabuli seděl vedle "čarokrásné víly" (Šmil.); zdrob. k 1 *vílka, -y ž. (Čech)