víno, -a s. (6. j. -u, -ě) 1. alkoholický nápoj získaný vykvašením rostlinných plodů a šťáv, nejč. bobulí vinné révy: číše vína; doušek vína; popíjet v.; opít se vínem; bílé, červené v.; stolní v.; dezertní v.; šumivé v.; ovocné v.; révové v.; rybízové v.; šípkové v.; pálené v. (Baar) kořalka; husí v. (Prav.) voda; ředit v. vodou, expr. křtít, pokřtít v.; myšlenka opojná jako v.; nalít čistého vína, přen. říci plnou pravdu, promluvit otevřeně; kuch. zvěřina, hovězí na víně; lékár. léčivá vína získaná rozpuštěním n. vyloužením léčiv 2. plody vinné révy; hrozny: jadérka z vína; řecké v. (Jir.) hrozinky 3. řidč. vinná réva: zalívat květiny a v. (Něm.); mříže, na nichž se plazí v. (Pfleg.); v neodb. názvech rostlin: divoké v., psí v. loubinec pětilistý (bot.) 4. nář. angrešt 1 (Jir.); zdrob. k 1 vínko, vínečko (*víníčko Jah., *víničko John), -a s. (6. mn. -ách)