vír, -u m. 1. prudký krouživý pohyb (kolem svislé osy) vody, vzduchu ap.; víření (ve význ. 2): vodní, vzdušný, větrný, prašný, sněhový v.; v. listí (Čech); přen. z těch gramatik měl hlavu ve víru (Rais) měl v ní zmatek; let. vrtulový v. působený vrtulí 2. prudký točivý pohyb, sled něčeho; rychle na místě se pohybující množství něčeho; víření (ve význ. 3-5), změť: v. ptactva (Jir.); – v. tance; v. bubnů, kotlů; v. hlasů směsice; – v. života, událostí; v. revoluce; politický v.; v. boje; v. myšlenek, otázek chaos; v. smyslů, citů, vášní 3. hluk I, vřava, ruch 1: v. velkoměsta; v. nádraží; v. slavností; → zdrob. k 1 vírek, -rku m. (6. mn. -rcích): vlnky a vírky