vítěz, -e m. (1. mn. -ové) 1. (též vítězka, -y, *vítězkyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, Šal., ž.) kdo vítězí n. zvítězil: v. ve válce, v boji; v. ve sportovním utkání, olympijském závodě; olympijský v.; absolutní, dvojnásobný v.; stát se v-em zvítězit; v. v soutěži o nejlepšího pracovníka; v. nad ženskými srdci (Svět.) *2. hrdina 1, bohatýr (Zey.)