vítěziti ned. (3. mn. -í) 1. (nad kým; v čem; čím) ve vojenském střetnutí n. i v jiném zápase, utkání, sporu, úsilí ap. překonávat nepřítele, soupeře; přemáhat (koho, 4. p.), porážet, zdolávat: v. ve válce nad nepřítelem, nad útočníkem; v. ve sportovním utkání nad soupeřem; v. ve hře v šachy; v. v soutěži o nejlepší družstvo; v. ve rvačce; v. v slovní půtce; v. silou, obratností, důvtipem 2. (nad čím; ~) nabývat vrchu, vůbec mít převahu: rozvaha vítězila nad strachem; slunce vítězí nad zimou; silná vůle v ní vítězila ○ předp. z-; → nás. vítězívati