vítězný příd. 1. takový, kt. vítězí n. zvítězil: v-á armáda; v. lid; v-é družstvo v košíkové; v. kolektiv závodu; přen. v-é slunce (Jir.); fanfáry v-ého jara (Maj.) 2. vůbec nějak související s vítězstvím, vedoucí k vítězství, svědčící o vítězství ap.: v. postup; v. pochod triumfální; v. zápas; v-á rovoluce, stávka; V. únor; v-á píseň; vstřelit v-ou branku rozhodující o vítězství; v-á stuha, vlajka, cena udělená za nejlepší výkon; přen. v-á hudba (Herb.) jásavá, radostná; archit. v. oblouk stavba (v podobě brány) na paměť vítězství; oblouk tvořící rozmezí mezi kněžištěm a lodí křesťanského kostela; triumfální 3. vědomý úspěchu sebevědomý 2, vítězoslavný 3 (kniž.): v. pohled, výraz; v-á tvář; v. úsměv; přísl. vítězně: v. skončit válku; v. postupovat; – ze soutěže vyšel v. román mladého autora; – v. se smát, podívat vítězoslavně; podst. *vítěznost, -i ž. (Krásn., Slád.)