výčitka, -y ž. (2. mn. -tek) (†výčitek, -tku m., 6. mn. -tcích, Koubek aj.) upozornění na prohřešek, vinu, pokárání pro chybu, prohřešek, vinu (i domnělou); (mírnější) výtka: ostrá, nespravedlivá, něžná v.; zahrnout, zasypat někoho trpkými v-mi; odešel beze slova v-y; oči plné v-ek (Vrchl.) vyčítavě hledící; nedělej si pro to v-y!; ust. spoj. v-y svědomí pocit prohřešku, viny; přen. živá v. osoba připomínající někomu už pouhou přítomností jeho vinu