výše, bás. výš (Ner., Vrchl.), -e ž. 1. poněk. kniž. výška 1-3, 5, 6: výší svou nápadný nadhrobek (Ner.); vztyčit se v celé své výši; – sníh sahá do v. 800 m; – hledět do v.; budovy vyhnané do v.; z výše začla sladká hudba znít (Vrchl.); skřivani jásali v modravé výši (Rais); hvězdy zářící z výší; přen. hnát ceny do výše zvyšovat je; zast. kniž. před sebou na výši spatřili stavení (Jir.) na výšině, na kopci; – v. daní, nákladů, přirážky; v. trestu; pokuta ve výši 20 Kčs; – řidč. tenor jásá v krkolomné výši (Ner.); meteor. tlaková v. uzavřená oblast vyššího tlaku vzduchu se spádem tlaku ven, anticyklóna 2. dosažený stupeň, normální míra vycházející z urč. hodnocení; úroveň 2, nivó 2: povznést jazyk básnický na výši předtím nevídanou; ust. spoj. být na výši mít dobrou úroveň; být na výši doby být na úrovni současného stavu ve vývoji civilizace a kultury n. jejich složek; být na evropské (světové) výši mít úroveň, jaké je v Evropě (ve světě) (v té době) vůbec dosaženo; být na sestupu z v. bývalé slávy z vrcholu