výběžek, -žku m. (6. mn. -žcích) 1. část něčeho vybíhající ven, vystupující nad úroveň, rovinu, z plochy něčeho; výčnělek: v. lesa; v. skály; úzký v. pevniny; v-y Krkonoš; zř. expr. obličejový v. (Fuč.) nos; zeměp. část území jednoho státu hluboko zabíhající do území jiného státu: Šluknovský, Broumovský v.; meteor. v. vyššího tlaku lalokovitý útvar vybíhající z oblasti vysokého tlaku; anat. bodcovitý v. kosti spánkové; trnový v.; červovitý v. slepého střeva červ, apendix; bot. tenký nadzemní n. podzemní prýt, sloužící často k vegetativnímu rozmnožování n. zmlazování †2. výstřelek: v-y a výstřednosti (Durdík)