výběh, -u m. (6. mn. -zích) 1. ohraničený prostor určený pro pohyb zvířat, zprav. hospodářských, n. drůbeže na čerstvém vzduchu: v. pro telata; vypustit kuřata do volných v-ů; pastevní v.; travnatý v.; v. pro šelmy v zoo 2. odb. místo, kde něco z něčeho vybíhá: vlasově tenký v. čáry; tech. přechod závitu na hladkou část (např. u šroubu); hut. zařízení k odvádění vývalků z válcovací trati; les. v. smyku jeho spodní část vypouštějící dlouhé dříví na skládku 3. volný pohyb venku: psi potřebují v.; zast. nač takové v-y vpravo a vlevo (Ner.) odbočky; v. do Giesbachu (Koll.) výlet 4. řidč. vyběhnutí (ve význ. 3); vybíhání (ve význ. 2): zpozdit se při v-u; – tech. v. nástroje z řezu 5. výr. závěrečná fáze před zastavením výroby urč. výrobku; doprodávané výběhové zboží †6. vojenský výpad (Sab.)