výbušný příd. 1. týkající se výbuchu (ve význ. 1), projevující se výbuchem: chem., tech. v-á látka výbušina; v-á směs směs hořlavé látky se vzduchem v takovém poměru, že při zapálení n. vznícení nastane výbuch, explozívní; tech. v. nýt utěsňující se účinkem výbušiny v dříku; řidč. v. motor zážehový 2. prudce, bouřlivě se projevující; mající bouřlivý ráz: v. člověk prudký, temperamentní, vznětlivý; v. temperament; v-é řeči (Ben.); v-é salvy potlesku (Mař.); – v-é prostředí; v-á politická situace hrozící výbuchem (ve význ. 2); → přísl. výbušně: v. reagovat, vzplanout; – v. mluvit (Ben.); v. se vadit (Mart.); → podst. výbušnost, -i ž.: chem., tech. v. směsi; v. uhelného prachu; mez v-i; – živelná v.; temperamentní v.