východní příd. 1. ležící, vyskytující se na východě; směřující k východu n. od východu: v. strana města; v. a jižní křídlo zámku; v. tribuna; padl na v. frontě (zvl. za 2. světové války) sovětské; nejvýchodnější bod atlantského pobřeží; v. Čechy; v. Slované Rusové, Ukrajinci, Bělorusové; v. Evropa, přen. socialistické státy v této části Evropy; v. Německo, též řidč. Německá demokratická republika; v. vítr od východu; loď pluje v-m směrem; zeměp. v. polokoule; v. délka; V. Indie; (dř.) V. Prusko; hvězd. v. elongace při kt. se nám planeta na obloze jeví nejdále na východ od Slunce; hist. v. říše římská východořímská; V. marka; círk. v. církve název pro křesťanské církve na východě (např. pravoslavné, monofyzitské ap.); zool. hrdlička v.; pižmoň v. 2. týkající se Východu (ve význ. 6): v. filosofie orientální; v. literatury, vzdělanost; v. orientace (kulturní, politická) *3. výchozí: v. these (Patočka) 4. zast. jaz. koncový: připodobnění začátečné samohlásky ukazovací náměstky k v. samohlásce přídatného jména (Šaf.); → přísl. k 1 východně: v. od města na východ; → podst. východnost v. t.