výchova, -y ž. 1. cílevědomé a soustavné působení na duševní a tělesný rozvoj člověka, zvl. mladého: mravní v. člověka; individuální, kolektivní v.; demokratická v.; předškolní, školní, mimoškolní v. mládeže; v. nového, lepšího člověka; v. k poctivosti, k družnosti; vést v-u mládeže; vzít si dítě na v-u vychování; práv. ochranná v. opatření soudu (místo trestu), jímž se zajišťuje péče o nezletilé provinilce ve zvl. ústavech 2. ideologická n. odborná průprava v něj. oboru, někdy též vyučovací předmět: v. dělnických kádrů; revoluční v. mas; komunistická v. dělnictva; politická v. stranických pracovníků; společenská, umělecká v. mládeže; výtvarná, hudební, tělesná, polytechnická v.; občanská v.; předvojenská v.; jazyková v. 3. řidč. a zast. soustavná odborná péče o zvířata a rostliny: v. psů k čistotě a kázni; v. koňstva (Baar) pěstování, chov; les. v. mladých porostů; zahr. v. sazenic ve školkách; → expr. zdrob. *výchovička, -y ž. (Bran.)