výcvik, -u m. (6. mn. -cích) soustavné a odborně vedené cvičení, školení pro získání něj. dovednosti n. pro zdokonalení se v ní: základní, speciální v.; prodělávat v.; v. v řízení motorových vozidel; odborný a teoretický v. učňů; lyžařský v.; v. služebních, loveckých psů; voj. vojenský v.; pořadový v.; bojový v.; střelecký v.; spojovací, ženijní, letecký v.