výdech, -u m. (6. mn. -ších) 1. (též *výdych Čap.-Ch.) vydechnutí (ve význ. 1), vydechování (op. vdech): střídání vdechů a v-ů; pomalý v.; v. údivu (Vanč.); dva tři v-y kouře (Mrš.) vybafnutí; přen. expr. v-y lokomotivy (Bran.) vypouštění páry; biol. druhá fáze dýchání, při kt. se vypuzuje z plic vzduch zbavený kyslíku, exspirace 2. řidč. oddech 2: ramena umdlívala, bylo třeba v-u, občerstvení (Rais) 3. kniž. výpar, závan: v. stájí (Maj.); v. šeříku (Nový)