výheň, -hně ž. n. zř. m. (Tomek, Svob.) 1. druh ohniště, do kt. se vhání vzduch k zvětšení žáru, k ohřátí n. žhavení kovů: dmýchat do výhně; slunce pálí jako v.; přen. v. červánkův (Šim.) rudá záře; tech. kovářská v., přenosná, polní v. 2. vysoká teplota, žár: v. letního dne; sluneční v.; přen. smyslná v.; v. žárlivosti (Čech)