výhled, -u m. (6. j. -u) 1. možnost něco odněkud vidět, volně odněkud do dálky hledět; vyhlídka 1, rozhled 1: mít pěkný, volný v.; v. z okna, na hory, do kraje, k řece; zeď bránila ve v-u; otvíral se malebný v. 2. řidč. vyhlídka 4, perspektiva 2: dobré v-y nastávajícího roku (Gottw.); pohádky vyznívají v-em do šťastného života (K. Čap.); publ. výrobní plán s v-em do r. 1980; v-y socialistické společnosti 3. řidč. poněk. zast. vyhlédnutí (ve význ. 1), pohlédnutí: za každý v. výtka (Vrchl.); nevinné v-y (Čech) pohledy 4. pomn. výhledy zast. a nář. výzvědy; námluvy 2: meškat na v-ech (Jir.); – přijet na v-y (Třeb.); → zdrob. k 1 *výhledeček, -čku m. (Dyk)