výhon I, -u (6. j. -u), čast. zdrob. výhonek, -nku (6. mn. -ncích) m. 1. mladá větev, větvička: smrkový v.; v. na větvi, roubu; v. stromku; vrba vyrazila nové v-y odnože, podrostky; jednoleté v-y; přen. tahal v-ny své brady (Rais) vousy; nejmladší, poslední v. rodu, rodiny dítě, potomek; v-y nové doby pronikající, pokrokové jevy; rozpínavé v-nky moci (Šus.); bot. jen výhonek jalový, bujněji rostoucí nadzemní prýt, zvl. u dřevin, vlk 4, výmladek 2. řidč. výběžek 1: výhon krasu (Čap.-Ch.); v-nky Novohradských hor (Lid. nov.); vod. stav. výhon hrázka vybíhající od břehu do vodního toku a soustřeďující nižší průtoky; → expr. zdrob. k 1 *výhoneček, -čku m. (Kronb.)