výhrada, -y ž. 1. námitka, podmínka, kterou se něco vyhrazuje, něj. jednání, mínění, tvrzení omezuje: mít, vyslovit vážné, kritické v-y k něčemu, proti něčemu; láska, poslušnost bez výhrad výminek; to platí bez výhrad; souhlasit s něčím, přijímat něco bez nejmenší v-y; vyslovit se pro něco s v-ou; práv. v. práva vlastnického; vnitřní v. mentální rezervace; pošt. v. odnášky (zásilek) vyhrazení adresáta, že si bude odnášet zásilky z pošty osobně; poštovní v. výhradní právo státu na dopravu urč. písemností 2. řidč. výsada: (kněžství) nemělo být (v husitském Táboře) v-ou jednotlivců (Z. Nej.); → expr. zdrob. k 1 *výhradička, -y ž. (Lit. nov.)