výhradní, řidč. výhradný příd. 1. takový, kt. byl někomu vyhrazen, je něčí výsadou; mající vyhrazené, výsadní postavení: provozovat rozhlas je v-m právem státu výsadním; v. právo dovozu; v. majetek školy; mít ve společnosti v. postavení výlučné; v. jeho doménou je politika; kuchyně a pokojík byly v-ou říší jeho hospodyně (řidč., Olb.); – v. držitel, dodavatel; v. jednací jazyk; tento obor bude v. záležitostí žen naprostou; práv. právo v-ého prodeje, výroby výsada prodeje n. výroby urč. druhů zboží n. výrobků, obchodní, výrobní monopol 2. poněk. zast. kniž. převážný II, hlavní 1, jediný 1: klást (někomu) za v. vinu... (Čap.-Ch.); antika co v-ý vzor všeho umění (Ner.); věnovat (hostu) v. pozornost (Arb.) *3. omezený, omezující se jen na jedinou věc, jev, jedince: v. literární záležitosti poněkud ustoupiti musely (Sab.) pouhé; přílišná, v. láska byla jeho zkázou (Svět.) *4. spojený s výhradami (ve význ. 1): strana zaujala v této věci v. stanovisko (Olb.); → přísl. k 2, 3 výhradně kniž. výlučně, jen I 1, jenom I 1, pouze, toliko, jedině: platidlem jsou v. peníze československé (Olb.); ke zkoušení je oprávněn v. zkušební komisař; hrál v. Chopinovy skladby; žít v. rodinnému krbu (Maj.); mluvit v. česky; → podst. k 3 †výhradnost, -i ž.: setřít v. (Klác.) výlučnost