výjev, -u m. (6. j. -u) kniž. 1. událost 1, příběh 1, scéna 4: malby, zpodobující v-y ze života (Jir.); hledět s úžasem na neobyčejný v.; vzrušující v. podívaná, pohled; nemilý v. (Janda); vážné i veselé v-y z let minulých (Zey.); drobné žánrové v-y obrázky 2. poněk. zast. (jevištní) výstup, scéna 3: dějství dramatu se dělí na v-y neboli scény; jednání první, v. druhý †3. výraz, vyjádření, projev 1, 2: v-y lásky (Hál.); přijměte v. upřímné úcty (Pal.); tanec už není "nejpěknějším v-em radosti lidské" (Ner.) †4. úkaz II 1, jev 1: v-y chemické; v-y v jazyku (Šaf.) †5. vzezření, vzhled: v. obličeje (byl) přívětivý, tichý (Havl.) výraz; celý v. osobnosti jeho (Kapistranovy) upomínal na Miliče z Kroměříže (Pal.); → expr. zdrob. k 2 *výjevíček, -čku m. (Vodák)