výjezd, -u m. (6. j. -u, -ě) (†výjezda, -y ž., Jir.) 1. vzdálení se jízdou (ve význ. 1); vyjetí (ve význ. 1), vyjíždění: přichystat se k v-u; povolení k v-u; v. do hor; pohraniční kontrola vjezdů a v-ů vozidel; v. ze zatáčky; zast. jednali a rokovali o v-u na pole (Jir.) tažení do boje; měli tam (polští žoldnéři do litevských lesů) v. (Jir.) nájezd, vpád; přen. expr. hanlivý v. (Tomek) útok, výpad; sport. (v krasobruslení) v. figury její dokončení 2. místo, část cesty, kudy se odněkud vyjíždí: stodola s v-em na pole; v ulici spřežení zahne do postranního v-u (M. Krat.); zadní v. (dvora) vedl do ulice (Bass); v. z dálnice