výjimečný (*výjimeční Ath., *vynímečný Durdík) příd. vymykající se běžnosti, obvyklosti, pravidelnému řádu: v. člověk zvláštní; v-é postavení ve společnosti; v. případ; v-é okolnosti neobvyklé; chvíle v-é důležitosti neobyčejné; obraz ceny zcela v-é nevšední; práv. v. stav rušící n. omezující někt. občanské svobody; → přísl. výjimečně: přijde zřídka kdy, jen zcela v.; být v. pohotový; → podst. výjimečnost, -i ž.