výjimka (*výnimka Host., Durdík), -y ž. (2. mn. -mek) 1. odchylka od něj. pravidla, tvrzení, ustanovení ap.: čestná, vzácná, řídká v.; není pravidla bez v-y (Něm.); až na nepatrné v-y byla práce v pořádku; udělat v mimořádném případě v-u; obyčejně tu bývá ticho, dnešek je v-ou; mezi tolika kuřáky je on v-ou (činí v-u); zř. z nich (sousedů) žádný nebyl na v-u (zř. zast., Jakubec) výjimkou; dostavili se všichni bez v-y; děje se to vždy jenom mimořádně a jako v-ou (Havl.) výjimečně; knihovna je přístupna denně s v-ou soboty; ♦ v. potvrzuje pravidlo (pořek.) †2. podmínka 1: služba s dobrými v-mi (Něm.)