výklenek, -nku (6. mn. -ncích) (*výklen, -u, 6. j. -u, Sab., Klicp.) m. 1. prostor vyhloubený ve zdi (nahoře zaklenutý n. jinak zavřený); podobný prostor, dutina vůbec: v. ve zdi; hluboký, mělký v.; socha stojící ve v-u; apsida s v-em; – v. ve skále vyhloubenina; řidč. socha Diany ve v-u loubí bukového (Jir.) 2. otvor pro dveře n. pro okna: okenní v.; hluboký v. dveří; zdrob. k 1 výkleneček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)