výkonný příd. 1. vykonávající, provádějící něj. činnost; činný 1, aktivní; pověřený vykonávat něj. činnost: v. sportovec provádějící závodní činnost; v. umělec reprodukční, interpret; – v. orgán; v. redaktor; v. výbor; moc zákonodárná a v-á exekutivní; těl., voj. v. povel druhá část ústního povelu (po návěští), po kt. se příslušný cvik, úkon provede; v. praporčík kt. řídí chod služby u roty 2. dosahující velkého pracovního výkonu, výsledku, schopný velkého výkonu: v. pracovník, vysoce v-é stroje; mladé a v-é nosnice; — zpodst. výkonný, -ého m. voj. slang. výkonný praporčík; → přísl. výkonně: v. se něčeho účastnit; – pracuje v. a kvalitně; → podst. výkonnost v. t.