výlet, -u m. (6. j. -u) 1. řidč. vyletění (ve význ. 1), vylétání: v. vlaštovčích mláďat z hnízda; expr. můj "v." (z hospody) měl očitého svědka (Baar) vyhození; včel. v. za snůškou; snubní v. 2. řidč. otvor, kudy něco vylétá ven: v. (v holubníku) (F. Schulz); včel. řidč. v. úlu česno 3. (6. j. též -ě) vycházka, vyjížďka, často společná, pro osvěžení, s cílem vzdělávacím ap.: jít, jet na v.; pořádat, podniknout v.; jednodenní, půldenní v.; v. do hor; vlastivědný v.; přen. "v." vrací se domů (Čap.-Ch.) účastníci výletu 4. kniž. odbočení od základního námětu k podružnému: v. do historie; v. do zahraniční politiky; → zdrob. k 3, 4 výletek, -tku m. (6. mn. -tcích) řidč.: malý v. do Alp (Šim.); expr. *výleteček, *výletíček (Šrám.), -čku m.: podniknout výleteček (Kronb.)