výmluva, -y ž. 1. nepravý, vymyšlený důvod uváděný k zastření pravého důvodu; vytáčka: to je jen v.; hledat v-y; plané, nejasné v-y †2. omluva 1: pro chyby (žáků) má (učitel) v-u (Něm.) 3. (též vejmluva, -y ž., Baar, výmluv, -u m., Něm.) nář. výměnek 1, 3: rodiče jdou do v-y a odevzdají synu statek (Něm.); – o tom "na v-ě" hovořili oba rychtářové (Jir.); → expr. zdrob. k 1 výmluvička, -y ž.