výmysl, -u m. (6. j. -u) 1. (též zř. zast. výmyslek, -slku, Pal.) něco neskutečného, vymyšleného, smyšleného; smyšlenka: celá událost byla pouhý v.; rozeznat v. od skutečnosti; všechno, co říká, je holý v. nepravda, báchorka †2. vynález, výtvor: v. ďábelský (Herb.); hospodář mu nechával jeho v. vždy dobrotivě platit (Svět.) †3. schopnost vymýšlet, obrazotvornost, fantazie: málo podávám tu (v knize) ze svého v-u (Vlč.)