výpad (6. j. -u) (zast. ob. vejpad Jir. aj.), -u m. 1. náhlý a rychlý pohyb vpřed: učinil v., jako by ji chtěl dohonit vykročil; štika se zmocňuje kořisti náhlým v-em; přen. do Německa pronikla gotika ve v-ech nestejné síly (Matějček); sport. (v šermu, lyžování ap.) prudké vykročení jednou nohou vpřed 2. náhlý útok, náhlé přepadení (vojenské ap.); výboj 2: posádka se chystala k v-u; odrazit v. cizího vojska; (Bavoři) činí v-y do Čech (Jir.) 3. (náhlý, nečekaný prudký slovní n. tiskový) útok, napadení (ve význ. 3), nájezd 2: pomlouvačný, lživý v.; žurnalistický v.; v-y plné satiry na maloměšťáctví (Krásn.); přerušil rychlým v-em svého společníka (Staš.) vskočením do řeči 4. místo v hradbách, kudy se dály útoky, napadení (ve význ. 3): tajný v. z hradu východ 5. loď. průliv mezi dvěma mělčinami, kterým může proplout plavidlo 6. řidč. vypadávání (ve význ. 1): v. vlasů padání; v. píce do senometu (Zeměd. nov.) 7. řidč. odpad vody; výtok: mlynář otevřel zadní v. ke kolu *8. (z čeho) vynechání, opominutí (čeho): v. z pořádku (Her.)