výprava (zast. a expr. vejprava Jir. aj.), -y ž. 1. připravení, připravování věcí potřebných k odchodu, odjezdu někoho n. k odeslání něčeho; vypravení (ve význ. 1), vypravování II: není hotova s v-ou na cestu; to je v. jako na severní točnu důkladná, dlouhá; žel. v. vlaku vypravení; pošt. v. poštovních zásilek, telegramů 2. vůbec opatření něčeho potřebnými věcmi, náležitostmi; řidč. a odb. soubor těchto věcí; vybavení 1, výbava 2: ilustrační v. knihy; – řidč. technická v. (kuchyně) (John); div., film. výtvarné vyjádření prostředí dramatického děje; soubor prostředků k tomuto vyjádření: realistická, impresionistická v.; scénická v.; filmová, televizní v. 3. cesta, zprav. větší skupiny lidí, mající něj. cíl (vojenský, vědecký ap.); účastníci takové cesty; expedice 1; vůbec něj. cesta, výlet ap.: výzkumná, záchranná horolezecká v.; podniknout v-u k jižní točně; olympijská v.; v-y válečné (Vanč.); loupežné v-y; dějep., náb. křížové v-y; – autokary se zahraničními v-mi; – hromadné v-y z venkova na divadelní představení; naše klukovské v-y; v-y do okolí (Mah.) †4. výbava 1: v. nevěstinská (Wint.); šít si v-u (Podl.) 5. vypravování, výklad II 3 (Klicp. aj.); — výprava, ob. vejprava, -y ž. i m. expr. kdo se nedovede rychle vypravit; nevýprava: pojď už, ty v-o!