výraz, -u m. (6. j. -u, řidč. -e) 1. vnější vzhled, tvářnost, zprav. odraz vnitřního stavu, dění: v. obličeje vzezření; v. očí; kolem úst měl v. opovržení; v. spokojenosti ve tváři; tvář nehezká a bez v-u; masopustní škrabošky nejbizarnějších v-ů (Jir.); přen. věčně se proměňující v. této krajiny (L. Steh.) vzhled 2. vyjádření, projevení, projev něčeho, zvl. citového, myšlenkového n. jiného stavu; to, čím se něco takto vyjadřuje, projevuje: dar jako v. vděčnosti, uznání; dal v. svému rozhořčení; herecký, výtvarný v.; Beethovenův hudební v.; smlouva je v-em vůle obou národů žít v míru; psych. chování, jímž se projevuje vnitřní děj subjektu, zejm. cit a snaha; mat. matematický v. zprav. seskupení matematických symbolů k vyjádření urč. vztahů a operací 3. vyjadřovací prostředek, nejč. jazykový: výstižný, přiléhavý v.; dobový, zastaralý, vulgární v.; hledat vhodný český v. pro německé slovo; odborný, lékařský, technický v.; pohybový v. čili gesto; jaz. předložkový v. spojení předložky se slovem jí řízeným; větný v. slovo n. sousloví fungující ve větě †4. důraz 1: kladl v. na slova některá (Choch.) †5. vyražení (ve význ. 6), výpad 2: Polák při v-u z hradu zajat (Lum.) 6. nář. vyrážka 1 (Pitt.)