výrazný příd. 1. mající osobitý, zvláštní ráz, výraz, odlišující se nápadně od průměru; charakteristický, typický 2, osobitý 1: v. profil; v. typ; v-á vůně; v-é gesto příznačné; v. povahový rys; v-é písmo 2. zřejmý, jasně, nápadně se projevující, vystupující; zřejmý, jasný 4, nápadný (op. matný 2, nepatrný): v-é zlepšení; dosáhnout v-ého vítězství přesvědčujícího; v-é stoupnutí produktivity; jazyk barokní s v-ou lidovostí (Havr.) 3. (o slovním výrazu, uměleckém projevu ap.) dobře něco vystihující, vyjadřující; výstižný, vhodný, přiléhavý 2: v-é líčení; v-á charakteristika; množství v-ch slov, rčení, obratů a vazeb (Krásn.); → přísl. výrazně: v. se lišit zřetelně; v. slovinská tvář (Preis.) charakteristicky; – polévka v. okořeněná květem; (Jiřík) zahrál (smutný nápěv) zvlášť v. (Nov.) tak, aby melodie vynikala; poněk. zast. v. a rozhodně zvolal (Hál.) důrazně; – v. osobitý sloh (Muk.); → podst. výraznost, -i ž.: v. písma; – v. zlepšení stavu pacienta; – řidč. kniž. nezadržitelná snaha o novou v. (Neum.) výraz