výrok, -u m. (6. mn. -cích) 1. vyjádření myšlenky slovy, projev o něčem; výpověď 1: být ve svých v-cích neopatrný, nedůsledný; popřít vlastní v.; log. každý pravdivý n. nepravdivý výraz 2. stručné vyjádření obecně platné pravdy; průpověď 1, sentence 1: známý, slavný v. filosofa, státníka; v. z Heraklita o věčném proměňování všeho na tomto světě 3. soudní n. jiné autoritativní rozhodnutí; rozsudek 1, verdikt: soudní v.; v. sportovního rozhodčího; v. smírčí komise; v. bohů (Zey.); v-y orákula (Čech) věštby; práv. rozsudečný v. enunciát; v. o vině a trestu 4. jaz. zast. přísudek (Rais aj.)