výsměch (6. mn. -ších) (*výsměv Ner.), -u m. nevážnost, opovržení zlomyslně projevované smíchem, vtipem ap.; posměch, smích 2: stíhat někoho v-em; v. a pošklebek; v. omezených lidí; to je v. řádu a slušnosti hrubé jednání proti nim, v. osudu iron, e: → zdrob. výsměšek v. t.