výsostný příd. *1. stojící vysoko, vyvýšený 1, vysoký 1: v-é borovice (R. Svob.); v. práh (budoucnosti) (Krásn.) nedostupný 2. (též *výsostní Ml. fronta) svrchovaný 1, suverénní 1 (zvl. týkající se státní n. panovnické moci): v-á pravomoc; práv., mezinár. práv. v. znak označující státní příslušnost veřejných budov, letadel ap., státní znak; v-é území (státu); v-é vody spadající pod svrchovanost urč. státu; hist. práv. v-é právo regál 3. kniž. vznešený, důstojný 1; vyspělý, dokonalý 1, ušlechtilý: v-é postavení; v-é poslání (Kop.); v-é mlčení (Til.); – v-é dílo (K. Schulz); je (Neruda) nejvýsostnější uvědomělý zástupce třetího stavu v českém písemnictví (Jirát) 4. expr. neobyčejně veliký; značný, naprostý: v. zájem (Lid. nov.); v-á jistota (R. právo); → přísl. k 2-4 výsostně: pohled v. měřící (Fischer); – kniž. v. umělecká esej; – expr. v. způsobilý, nadaný velmi; → podst. k 2, 3 výsostnost, -i ž.: v. území; – kniž. v. literatury; mravní v.