výspa, -y ž. (2. mn. -sep) 1. pozemní výběžek vysunutý do vody (moře, řeky ap.); vyvýšenina příkře spadající do nižšího terénu: v. vybíhající daleko do moře; rujánská v.; přen. kniž. česká v. v německém moři (Bass) obranné přední místo, postavení vystavené tlaku nepřátelského, cizího okolí; – vycházíme s touhou na výspy a pátráme na obzoru (Čap.); kniž. velkolepá v. Hradčan (Čech) 2. řidč. kniž. ostrov 1: (Napoleonův pobyt) na výspě svaté Heleny (Ner.); přen. bílé výspy obláčků v moři blankytu (Čech); geol. písková, štěrková v.