výstavba, -y ž. (2. mn. -veb) 1. stavba něčeho rozsáhlejšího; vystavění, stavění (čeho): v. sídliště; moderní v. měst, obcí; plán na v-u hotelu; bytová a občanská v.; – přen. v. trvalého míru (Lid. nov.) budování; stav. provádění, provedení stavebního záměru: investiční, drnžstevní, individuální v. 2. zřizování, budování, pořádání hospodářských, veřejných aj. celků: poválečná v. průmyslu, zemědělství; v. socialismu; informovat se o nové v-ě sociálního pojištění 3. řidč. způsob provedení stavby: střízlivá, ale solidní v.; jednotvárná v. statků (Vach.) 4. účelné, popř. záměrné sestavení, uspořádání něj. konkrétního celku, jeho částí; struktura 2, stavba 5: hierarchická v. společnosti (Šal.); v. dramatu; vnitřní v. uměleckého díla kompozice; jaz. jazyková v. textu; významová, mluvnická, zvuková v. věty, výpovědi; v. slovníkového hesla