výstup, -u m. (6. j. -u) 1. vystupování, vystoupení (ve význ. vystoupiti 1, 4, 5): v. na strmou skálu (op. sestup); výškový v. balónu; – v. z automobilu; – v. z církve; v. ze školy 2. místo, kudy (se) vystupuje; východ 1: postupte k v-u (v tramvaji); anat. v. zrakového nervu; odb. místo určené k odvádění energie z urč. zařízení: v. páry z kotle; v. oscilátoru; v. počítače 3. umělecká, sportovní ap. produkce: humoristický v.; sólový v.; kabaretní v.; pohostinské v-y (Ner.); pořádat v-y a akademie; škol. předvedení způsobu vyučování kandidátem učitelství před zkušenými pedagogy 4. část divadelního dějství; scéna 3: první v. druhého dějství výjev; známý v. z Moliérovy komedie; v. Kecala v Prodané nevěstě 5. bouřlivý výjev; hádka 1, scéna 4, střetnutí, výtržnost: pohoršlivý, nepříjemný v.; rodinný v.; žárlivý v.; vyvolat v. 6. řidč. výstupek 1: drápali se po kluzkých kamenech a strmých v-ech (Maj.)