výstupek, -pku m. (6. mn. -pcích) 1. vystupující část něčeho: v. skály; horn. stupeň, kt. vzniká při dobývání po vrstvách směrem nahoru 2. stavební část zdiva vystupující z průčelí stavby: kamenné v-y pod okny; postál pod stříškami a pod v-y (Vanč.) †3. přístěnek 1: zavřel se do vejstupku (Stroup.) *4. výstup 5: dal jí, co chtěla. Bálť se nějakého v-u (Staš.) †5. provinění, přestupek: pro v., že v městě zbraň obnažil, trestu propadl (Lum.); → zdrob. výstupeček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)