výtečný příd. vynikající, znamenitý, výborný: v. umělec, lékař; v-é jídlo; mít v-ou paměť, náladu; v. nápad; v-á jakost zboží; studovat s v-m prospěchem; poněk. zast. vědou v. (muž) (Sab.); ty nejspanilejší a nejvýtečnější (květiny) (Jir.); zool. veverka v-á; — zpodst. výtečná, -é ž. (dř.) známka prvního stupně; → přísl. výtečně v. t.; → podst. výtečnost, -i ž. poněk. zast.: vynikat ducha silou a v-í (Svět.); jadrnost a v. jazyka (Jg.)