výti ned. (1. j. vyji, rozk. vyj, min. vyl, podst. vytí) 1. (o psech, vlcích ap.) vydávat pronikavý, naříkavý, táhlý hlas: pes vyje na měsíc; vytí vlků, šakalů; přen. expr. vichřice, tlampač, motor vyje; vytí sirény; nevyli (apoštolové) latinsky (Jir.) nekázali; ♦ kdo chce s vlky býti, musí s nimi v. (přísloví) je nutno přizpůsobit se prostředí, společnosti, v kt. se žije 2. expr. projevovat se silným hlasem, zvukem, zvl. pronikavě naříkat (ve význ. 1), bědovat, sténat: v. bolestí, smíchy, strachy řičet, ryčet; přen. hlad mi vyl v útrobách Sez.): vztekem jim vyjí žaludky (Staš.) mají ukrutný hlad ○ předp. na- se, roz- se, za-