výtka, -y ž. (2. mn. -tek) 1. káravé upozornění na vadu, chybu, prohřešek ap.; pokárání: oprávněná, bezdůvodná, ostrá v.; neujít výtkám; činit někomu výtky; snést bez odporu výtku; v. změkčilosti (Čech); zkažených mravů (Pal.) 2. nář. hájička (Kosm.); — v. též povýtce