výtoň, -ně ž. 1. (*výton, -u m., 6. j. -u, Tomek) (dř.) dříví vytínané z vorových pramenů, bývalá naturální dávka, clo (z plaveného dřeva); místo, kde se takové clo vybíralo: Na výtoni ulice v Praze 2. poněk. zast. záliv; zast. přístav: (lodi) každou v. zaujaly (Hol.); – přípravy (stavby vojenské lodi) ve v-i se započaly (Čas)