výtržník, -a m. (6. mn. -cích) (řidč. výtržnice, -e ž.) 1. ten, kdo dělá výtržnosti, rušitel veřejného pořádku: opilý noční v.; známý rváč a v. násilník; policie rozehnala v-y 2. řidč. expr. dareba 2, darebák 2, nezbeda, uličník 1, rozpustilec: zavřít malého v-a po škole