vývoj, -e m. 1. proces, při kt. dochází postupně ke změnám (směřujícím často k formě složitější a dokonalejší); evoluce 1, vývin (řidč. poněk. zast.): v. k lepšímu, k horšímu; přirozený v.; duševní, tělesný v.; historický v.; v. společnosti; hospodářský a politický v.; v. k socialismu; básnický v. Seifertův; prudký v. událostí; v. letectví u nás; zrychlit tempo v-e; v. jazyka; dialektický v.; přen. v. k starým poměrům (Olb.) obrat k nim směřující; biol. (ontogenetický) v. proces změn, jimiž prochází orgán n. jedinec od zárodku po dobu celého života: sledovat v. kuřete (ve vejci); v. květu (v poupěti); v. mozku v zárodku; (fylogenetický) v. proces změn orgánů n. organismů vedoucí k vzniku nových forem a druhů: v. mozku od paryb po savce; v. rostlinných a živočišných druhů; filos. pohyb struktury od prostšího k složitějšímu a naopak 2. chem., tech. vznik, vyvinutí (ve význ. 1), vyvíjení: látka hořící za značného v-e kouře; v. tepla, kyslíku 3. výr. zkouškami ověřovaný postup výroby navazující zprav. na výsledky výzkumu: v. nových obráběcích strojů; střediska pro konstrukci, výzkum a v. výrobků 4. slang. vývojové pracoviště, oddělení: pracovat ve v-i