věčný příd. 1. trvající věky, neomezený časem (hl. v náb. pojetí) (op. časný 3): v-é pravdy věčně platné, absolutní; zast. kniž. V. soudce (Hol.) bůh; ust. spoj. expr. v-á škoda velká; v. hřích; euf. uložit někoho k v-ému spánku pohřbít; spí v. spánek, sen je mrtev a pohřben; odejít do v-ch lovišť zemřít; dej mu pánbůh v-ou slávu, v-ou radost posmrtnou blaženost; náb. v. život posmrtný; v. trest kt. se odpykává trvale po smrti 2. stále trvající, existující; trvalý 1, stálý 2: v. led; v-á zeleň; v-é přátelství; v-á krása, láska nepomíjející; v-é jaro; v. mír; v. básník jehož dílo má trvalou hodnotu; ust. spoj. V-é město Řím; ♦ půjčit na v-ou oplátku bez naděje na vrácení; zeměp. v. sníh; círk. v-é světlo; v-á lampa (v chrámech) stále hořící 3. expr. stále něco dělající, mající stále urč. vlastnost; stále se opakující, opakovaný: v. dlužník; v. nespokojenec; v. šťoural; v. student stále studující, neschopný dokončit studia; – v-á změna; v-é řeči; společnost při v-ch kvasech (Bass); ústa, která žmoulila své v-é viržinko (K. Čap.) stále do úst vložené; hovor. v-á tužka s dlouhodobou náplní, např. kuličková; šach. v. šach kdy král nemůže uniknout stálému šachování; — zpodst. věčno, -a (*věčné, -ho, Zey., Kar.) s. kniž. a bás. věčnost 1: brány v-a (Vrchl.); → přísl. věčně: nic netrvá v.; – v. mladý; chtěl ji mít v. vedle sebe (Včel.); – expr. v. potřebný peněz; v. nedokončená práce (Maj.); → podst. věčnost v. t.