věřící příd. 1. naplněný, prostoupený, proniklý vírou, zvl. náboženskou: v. lid (Vanč., Čech); v. optimismus; přen. krásné v. oči (Valja) 2. práv. v. list věřicí (hist. práv.); zpodst. věřící -ho s. (věřící, ž.) příslušník (příslušnice) církve: pastýřský list v-m; hloučky domácích i přespolních v-ch (Rais); v. též nevěřící