věřiti ned. (3. mn. -í) 1. (v koho, co; ~) mít náb. přesvědčení o existenci boha a o božím zjevení; ob. (na koho, co) mít přesvědčení o existenci nadpřirozených bytostí a úkazů: v. v boha, v posmrtný život, v boží spravedlnost; je ateista, nevěří; – ob. v. na zázraky, na Ježíška; nevěřit na duchy 2. (komu co; čemu; več; †co) být přesvědčen o pravdivosti něčeho: věřila mu každé slovo; je to tak, věřte mi to nebo ne; nevěřil zprávě ani za mák; on všemu věří; v. obžalobě; v. (v něčí lásku a věrnost) jako v evangelium (Preis.); věřte, myslím to s vámi dobře; zast. každý klep v. (Něm.); sytý hladovému (řidč. lačnému) (člověku) nevěří (pořek.); kdo nevěří, ať tam běží (pořek.) 3. (v koho, co; komu, čemu; hovor. na koho, co) mít důvěru k někomu, něčemu, v někoho, něco; důvěřovat: v. v sebe; v. ve své síly spoléhat na ně; v. lékaři, příteli; navzájem si nevěří; v. jen své zkušenosti; hovor. kdopak věří na krále (Seif.); v. na sny, na pověry; nevěřit svým (vlastním) očím, uším, svému zraku, sluchu velmi se divit 4. být přesvědčen o něčem, mít pevný názor na něco: věřil, že se uzdraví; (syn) věřil, pln dobré vůle, že pomáhá rodičům (Pujm.); o bozích (Řekové) věřili, že jsou to páni veselé mysle (Ner.); to věřím, že se vám tu líbí o tom nepochybuji 5. (več) být naplněn vírou v dobrý vývoj něčeho, v uskutečnění něčeho dobrého: v. v život, v budoucnost, ve štěstí doufat; v. v světlo z východu a v lepší republiku (Pujm.) 6. nář. (koho, 4. p.) prosit 1: věřím pana strýčka a paní tetičku, aby nám za zlý neměli... (Mrš.) ○ předp. o- (si), po-, pro-, s-, s- se, u-, vy-, za-, za- se; nás. věřívati (o) bez předp.